Loading
  RSS

Geologie

Území moravských Karpat je součástí jedné z hlavních geologických jednotek Evropy — Alpid, které vznikly mezi stř. křídou a miocénem kolizemi kontinentálních fragmentů situovaných mezi s. okrajem Afriky a varisky konsolidovanou západoevropskou epivariskou platformou. Alpidy jsou zastoupené na našem území karpatskou soustavou. Z hlediska horninového složení je hlavním znakem převaha sedimentů a z hlediska tektoniky příkrovová stavba.

Karpaty jsou relativně mladou geologickou jednotkou, jejíž vývoj probíhal v posledních 100 Ma pod vlivem alpinské orogeneze, a jsou součástí mladých pásemných pohoří v Evropě, tzv. alpinského oblouku, zasahujícího od pohoří Atlas v sz. Africe do Malé Asie. Na území České republiky jsou Karpaty zastoupeny geomorfologickou provincií Západní Karpaty, respektive její vnější zónou — Vnějšími západními Karpaty.

Západní Karpaty

Západní Karpaty jsou popisovány jako geomorfologická provincie geomorfologického subsystému Karpat. Rozprostírají se na území Česka, Slovenska, Rakouska, Polska a Maďarska. Táhnou se v délce asi 500 km od Dolních Rakous (Niederösterreich) po Kurovské neboli Tyličské sedlo (Przełęcz Tylicka) na slovensko–polských hranicích. Největší šířka je přibližně 200 km, nejvyšší vrchol je Gerlachovský štít (2 655 m) ve Vysokých Tatrách.

Západní Karpaty jsou typickým pásemným pohořím obloukového tvaru, vyznačujícím se vrásově–příkrovovou stavbou s výrazným zonálním uspořádáním a polaritou orogenních procesů migrujících v čase od j. k s.

Západní Karpaty (někdy v geologické literatuře označované i jako Severní Karpaty) jsou nejseverněji položeným alpinským pohořím. Západní Karpaty, a hlavně jejich předterciérní vývoj, jsou velmi blízké východním Alpám a tvoří přechodný celek mezi Alpami a východními Karpaty.

Geologický vývoj jednotlivých oblastí byl poměrně složitý. Je to výsledek tektonických přeměn — vrásnění, posunů a tvorby příkrovů — sedimentačních pánví různého typu v druhohorách až třetihorách. Tato přeměna zahrnovala někdy jen samotnou výplň těchto pánví, někdy i jejich původní podklad a jejím výsledkem je složitá pásmová stavba karpatského oblouku.

Morfologické členění Západních Karpat významně ovlivnila terciérní tektonika. Z hlediska horninového obsahu, věku tektonické individualizace jednotek a jejich vzájemných vztahů dělíme Západní Karpaty na dvě základní jednotky — internidy a externidy.

Tektonické členění Západních Karpat

Pozn.: existuje několik interpretací tektonické stavby Západních Karpat. Už delší dobu je používáno trojité členění na Vnější, Centrální a Vnitřní Západní Karpaty, i když někteří geologové upřednostňují klasické dvojdílné členění na externidy a internidy. Existuje několik členění (morfotektonické — opírající se o geologii a geomorfologii) a regionálně–geologické (opírající se o regionální geologii).

Tři hlavní oblasti — Vnitřní, Centrální a Vnější Západní Karpaty jsou odděleny dvěma suturami. Meliatská sutura je oblast vzniklá po uzavření triaso–jurského Meliatského oceánu ve starokimérské fázi. Tvoří hranici mezi Centrálními a Vnitřními Západními Karpatami. Její poloha je diskutabilní a různí autoři ji kladou do odlišných oblastí. Ztotožňují ji s rožňavskou nebo lubenicko–margecanskou linií, případně ji kladou ještě jižněji.

Druhou významnou suturou je tzv. peripieninský lineament, kopírující přibližný průběh bradlového pásma. Rozhraní pravděpodobně vzniklo uzavřením Váhického oceánu na rozhraní křídy a třetihor. Tato zóna odděluje Centrální Západní Karpaty od Vnějších Západních Karpat.
Internidy
  • Vnitřní Západní Karpaty (leží mimo území ČR),
    • gemerské pásmo
  • Centrální Západní Karpaty (leží mimo území ČR),
    • pásmo jádrových pohoří
    • veporské pásmo
Externidy

Tektonická individualizace (vrásovo–násunové deformační fáze) internid byla ukončena před svrch. křídou (cca 65 Ma), a externidy byly tektonicky dotvořeny v terciéru (cca 30—12 Ma).

Vnější Západní Karpaty

Vnější Západní Karpaty (též označované jako externidy nebo polonidy či beskydikum) jsou geomorfologická subprovincie geomorfologické provincie Západní Karpaty. Leží v Rakousku, České republice, Polsku a na z. a s. vnější straně slovenských Karpat. Vnější Západní Karpaty jsou tvořeny svrchně křídovými až oligocenními mořskými uloženinami pískovců a jílovců, v menší míře i slepenců, často s výrazným, mnohonásobně se střídajícím zvrstvením. Uloženiny takového charakteru se nazývají flyšem.

Tektogeneze Vnějších Západních Karpat začala ve svrch. křídě a skončila v miocénu. Bradlové pásmo bylo vrásněné společně s vnitřními Západními Karpaty a následně ještě jednou společně s Vnějšími Karpaty. To je taky jeden z podstatných důvodů, proč se řadí spíše k vnějším Západním Karpatům.

Bradlové pásmo

Dělící linií vnějších a vnitřních Západních Karpat je bradlové pásmo. Představuje úzkou zónu extrémního zkrácení původního sedimentačního prostoru s mimořádně složitou stavbou. Na území České republiky nevstupuje. Bradlové pásmo bylo vrásněné společně s vnitřními Západními Karpaty a následně ještě jednou společně s Vnějšími Karpaty. To je taky jeden z podstatných důvodů, proč se řadí spíše k vnějším Západním Karpatům.

Pozn.: Na stavbě bradlového pásma se podílejí jednotky oravika, gossauské skupiny, magurské jednotky tak i slovakokarpatské jednotky. Dělí se na tři zóny — březovskou, příbradlovou a bradlovou. Bradlové pásmo tvoří předěl mezi Vnějšími a Centrálními Karpaty. Pásmo bradel se téměř nepřerušeně táhne od Podbrančě na z. Slovensku až do Rumunska.

Obr.: Schematický tektonicko–geologický profil Západních Karpat (použito z http://http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Rezkarp.png)
Schematický tektonicko-geologický profil Západních Karpat

Regionálně–geologická klasifikace Západních Karpat na území České republiky

Geologický vývoj karpatské části území České republiky se od Českého masivu liší zejména rolí procesů alpinské orogeneze. Tato odlišnost se výrazně uplatňuje i v regionálním geologickém dělení, které zvláště v oblasti vnějších flyšových Karpat mnohem markantněji odráží závislost na tektonické stavbě, než je tomu u jednotek Českého masivu. Proto se i nomenklatura regionálních geologických jednotek, zdůrazňující příslušnost k jednotlivým příkrovovým celkům alpinského orogénu, liší od praxe používané na území Českého masivu.

Obr.: Schéma regionálního geologického členění Západních Karpat v České republice (použito z http://www.geology.upol.cz/cz_rege_zk.htm)
Geologie Karpat

Pozn.: Česká stratigrafická komise přistoupila k řešení regionálního geologického dělení karpatské části našeho území po dokončení jednání o Českém masivu, jehož výsledky byly publikovány v české verzi r. 1992 (Čas. Mineral. Geol., roč. 37, 1992, č. 4, str. 257—275) a v anglické verzi r. 1994 (Journal Czech Geol. Soc., vol. 39, 1994, Nr. I, p. 127—144).

Stratigrafické členění v oblasti Moravských Karpat:

Pozn.: Návrh regionálního geologického dělení předkvartérních souborů Západních Karpat na území Moravy a Slezska zpracovali v letech 1992—1993 P. Čtyroký (ČGÚ Praha) a Z. Stráník (ČGÚ Brno). Návrh byl postoupen k připomínkovému řízení a v konečné verzi schválen na zasedání České stratigrafické komise v Brně dne II. dubna 1994. Svými připomínkami přispěli k dokončení regionálně–geologického schématu zejména M. Malkovský, J. Tyráček, Z. Vašíček a J. Zapletal. Schéma vychází ze stavu výzkumů na počátku r. 1994 (Chlupáč 2002).
Veškeré dotazy a připomínky posílejte na autorův email. | Copyright © | since 2007 | Ing. Robert Hruban